Pokud jste navštívili toto posvátné místo mého mládí, můžete mi napsat jak na vás působí. Vaše komentáře zveřejním.
20. listopadu 2023 Úvod do Ponoru, aneb jak ukřižovali kamaráda. V letech 1989 až 1996 jsem žil jako speleolog a poustevník na srubu ze smrkových odřezků zvaný "Ponor" pod Plošinou Skalka v jižní části Moravského krasu. Bylo to tajemné období mého života a současně nanejvýš šťastné. Pozdější generace však zcela nepochopila mou duchovní dimenzi observace na Ponoru v duchu knihy Henry David Thoreau: "Walden aneb život v lesích" a dalších světových filozofů a mystiků a vyloučili mne z tohoto mého posvátného místa v lesích mého mládí. Jmenovitě mne vyhnal opravdu zlý člověk, který jen chrlil sprostá slova, kletby a nadávky. "Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš." (Evangelium sv. Lukáše 6,41). Byl to bývalý zálesák avšak zcela pomatený zlým duchem - démonem Jan Marťas Martinek, který měl ke svému hrůznému vylučování mne zakladatele speleologické skupiny ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno morální záštitu v morálně slabém skautovi Petru Uzlu Červinkovi. Tito dva mne tedy vyhnali z nejsvatějšího místa mého života, které jsem vybudoval vlastníma rukama samozřejmě za přispění kamarádů, kteří rovněž z Ponoru spolu se mnou odešli. Jan Martinek dodnes svého negativního činu nelituje, a proto je v Boží nemilosti, co se děje v hlavě Petra Červinky dodnes nevím. Celá tato událost připomínala ukřižování Ježíše Krista, který žil sice před dvěma tisíci lety, ale jehož Příběh zažívá téměř každý křesťan, za něhož jsem se tehdy považoval. Tento čin Jana Martinka a Petra Červinky není dodnes promlčen a ozřejmen. Takto oplácí svět za všechno dobré. Varuji vás před falešnými přáteli! Dnes mám k místu zvané Ponor na Skalce pozitivní a láskyplný vztah. Současná generace jeskyňářů je zde již bez kazisvěta Martinka a mám je poměrně rád a ve vší speleologické úctě. Například na Sovím komíně pod závrtkem Zub objevili systém propastí o celkové délce údajně 120 m, což je opravdu velmi důležitý objev na místní skromné speleologické poměry, kde kromě mne opravdu nikdo nepředpokládal významnější jeskyni jak dokazuje pohled do mého speleologického článku z roku 2005 ve sborníku Speleofórum a též mých Acta Speleohistorica o Skalce. Je to škoda, že mne bývalí "kamarádi" odtud uprostřed mého výzkumu vyhnali. Bůh ví co bych pod Zubem a v Ponorném hrádku objevil při své bádací houževnatosti já. V Ponorném hrádku v Trativodu ozvěny totiž od mého vyhnání nehybně stojí čas ačkoli je to jedno z nejslibnějších speleologických míst na Plošině Skalka. Snad současní jeskyňáři projdou touto úžinou pomocí střelných prací do předpokládaného neznámého trativodu Novodvorského podzemního potůčku za úžinou, která jak doufám bude jen lokální, tak jak jsem chtěl učinit ještě já v době kdy jsem byl řádně zvolený vedoucí speleologického výzkumu ZO 6-26 SHKB před Martinkovým negativním pučem ve skupině. Budiž mu země lehká. Není mu tento zločin odpuštěn na nebi ani na zemi neboť ničeho nelituje. "Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." (Evangelium sv. Jana 20,23). "Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky..." (Evangelium sv. Marka 3,29). Takovéto věci se opravdu dodnes dějí kdekoli v podzemí Moravského krasu. Proto jsem rád, že jsem již mnich a že se mne toto nedorozumnění již vůbec nedotýká. 21. prosince 2023 Neznámé dějiny Ponoru. V letech 1993 - 1995 jsem žil osamělým životem jako poustevnický speleolog na srubu ze smrkových odřezků zvaný Ponor na Skalce (Plošina Skalka nad Ochozí u Brna) poblíž samoty Nový Dvůr. Opustil jsem lidskou společnost abych se přiblížil lesní samotě a přírodě. Byl jsem tam velmi šťastný a spokojený. Dokonce mne začali navštěvovat četní kamarádi a přátelé. Postavili si v nedalekém javorovém mlází Sluneční země pět indiánských týpí a spolu se mnou tu žili svůj šťastný lesní sen. Byl to zejména Havran - Leoš Běluša, indiánský svatý muž a šaman, který mne nasměroval do indiánské spirituality v duchu učení dona Juana, indiánského zřece z knih Carlose Castanedy. Toto velice harmonické období skončilo nečekaným zážitkem, při němž jsem se setkal na Silvestra 1995 u jeskyně Malý lesík s černým magikem - zločincem, kterého jsem přemohl svoji Láskou a dosáhl při tom osvícení anaháty čakry srdce. Svět se v mém vědomí proměnil v projev energií a já poznal z vlastní zkušenosti, že Láska je nejvyšší síla ve Vesmíru, že Vesmír drží pohromadě Láskou, že Bůh je Láska a Láska je Bůh. Po tomto osvícení jsem již opustil ústraní na Ponoru, vrátil se zpět do civilizace, ale vzápětí jsem odešel na pouť hlouběji do hor Slovenského ráje. Potom jsem vyhledal žijícího Mistra Paramhanse svámího Mahéšvaránandu ve Střílkách, který mne zasvětil do jógy a mantry. Můj duchovní pobyt na Ponoru byl později zle popliván negativním "kamarádem" Janem Marťasem Martinkem, který mne spolu se zradivši skautem Petrem Uzlem Červinkou vyloučil z mého posvátného Ponoru, velikého místa Vesmírné Lásky a Harmonie, který jsem postavil vlastníma rukama za přispění svých přátel. Nikdy nezapomenu na všechny ty dny dvou let prožitých v lesích Ponoru pod Skalkou a neodpustil jsem dodnes svým zrádcům a vylučovatelům, protože tohoto opravdu hrůzného činu dodnes v podstatě nelitují a nijak nezrevidovali toto své zlé rozhodnutí kvůli němuž jsem v minulosti nemálo trpěl všemožným útiskem ze strany nevědomých jeskyňářů v Moravském krasu. Tak to je jenom na úvod do posvátné tradice místa zvané Ponor, které jej dnes již naštěstí bez negativního Martinka a Červinky a pokračuje v mnou započaté tradici pod vedením Dejvexe a Saigona a dalších kamarádů, tak snad zas bude líp. objevitel jeskyní Ponorný hrádek a Soví komín na Skalce  Fotografie z nejstaršího období Novodvorského ponoru - Ponorného hrádku.
Fotografie ze Zubu - Sovího komína.
Procházka po Skalce.
 To jenom časné okolnosti mi neumožňují zde nymí rozvinout svůj průzkum. Budu však za tebou často přicházet -to tí slibuji! Některý tvůj skrytý závrt zde jístě ještě prozkoumám. Jak bych mohl zapomenout na Tebe, Skalko? Marek P. Šenkyřík 2005 a setřeste si prach z nohou na svědectví proti nim. Evangelium sv. Lukáše 9,5. 
 mého Vesmíru.  Připomínka o co tehdy šlo v roce 1996 a opětovně v roce 2004, kdy mne vylučovali ze ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno. "Milí bratři, přišli jste s nočním soumrakem a mluvili o tom, že nechcete, abych dál bydlel na domečku v lesích, že jste se rozhodli, že se mám odtud odstěhovat, prý máte pocit, že vám to tu málo patří. A přitom jste mávali lejstry a razítkem, které jsem vám včera v důvěře dal. A pak jako pečeť za svými slovy jste na dveře pověsilí nový zámek. Seděl jsem tiše bez hlesnutí, slova mi připadala marná, neboť jsem viděl do vašich srdcí. V mém nitru bylo ticho a soucit a snad mi do očí chtěly vstoupit i slzy. V duchu jsem byl s Františkem z Assisi a sdílel s ním pocíty, jež zažíval, když ho bratří vykazovali z řádu, který sám založil. Milí bratři, zvážím vaše přání, že tu nemám žít, ale měli byste vědět, že tento domeček je pro mne posvátný, myšlenka, že někomu patří, je mi cizí. Po mnoho let, co jsem ho stavěl, a pak zde žil, byl pro mne skutečným domovem. Byl mi vědeckou pracovnou, později chrámem, lesní poustevnou i zpovědnicí. Ví o mě všechno. Zná můj smích i pláč, chvíle štěstí i okamžiky utrpení, zná mé srdce i mou duši! Toto místo v lesích se stalo požehnáním mého života a změnilo ho k nepoznání, pod vlivem jeho působení jsem navždy jiný, jako každý, kdo se navrátil ke svým kořenům v přírodě. Kdo nezažije, nepochopí, co cítí člověk, když tráví osamělé dny v lese mezi stromy, den po dnu, týden po týdnu, měsíc po měsíci. Prožil jsem jich tu k tisícovce! Nepochopí, co to znamená v osamění hrát nočnímu lesu na flétnu, nebo třeba jen sedět na zápraží a poslouchat jak na lepenkovou střechu bubnuje déšť! Toto posvátné místo v lesích zná mé pocity, které ve mně vzbuzoval vítr šumící v korunách buků, zář nebe plné hvězd, či blesků při letní bouři, ví co se dělo v mém srdci, když jsem po mnoho hodin hleděl za nocí do plamenů ohně v kamnech, bděl při svíčkách nad vzácnými knihami, pří modlitbách, psaní básní, či při hrátkách s plchy, co mají oči jako korálky. Tento Domeček je provoněn aurou mnoha krásných lidí, s nimiž jsem zde sedával u stolu a vedl rozpravy, o Bohu, o smyslu života, o tom odkud přicházíme a kam jdeme. Zamiloval jsem si toto místo, když jsem bezcílně bloumal okolní krajinou hledal jeskyně a závrty a fantazíroval o neznámých podzemních systémech. Jaká to byla radost a štěstí, pocit klidu a bezpečí když jsem se vracel ze svých poutí světem a zde jsem nacházel svůj věrný domov! Plakal jsem tehdy jako dítě, když jsem se rozhlédl kolem a konečně uvěřil, že jsem zase zde! Můj pohled klouzal po všech těch zdánlivých maličkostech co visí na stěnách a na stropě, a každý ten obrázek, sojčí pírko, usušená kytka, kamínek na oltáři, nápis uhlíkem na stropě, stromy před okny - to vše mi něco krásného vyprávělo, cítíl jsem, že je to nějakým tajemným způsobem součástí mne, a mé hístorie. Všechny ty stromy, skály, jeskyně, hlína, jezevci ve svých norách, první jarní kytky - podléšťky, i mravenci, kterým jsem nosil chlebové drobky... Vše tu má pro mne zvláštní význam, váží se k tomu mé vzpomínky! Byl tu můj Domov! Když nyní chcete abych odešel, chcete po mě mnoho! Vidím však vesmírnou hru za vším tím melodramatem, a proto zůstávám tichý a klidný, odpoutaný a nepolapen do vaších symbiotických rolí, je To jenom Hra, a každý si musí příjít sám na to, jak se správně hraje! Pochopil jsem, že připoutanost a lpění je vážnou překážkou na cestě za skutečnou láskou, skutečným štěstím, skutečným poznáním a ke skutečnému Bohu! Připoutanost k čemukolí a komukoli je drogou, za níž se za iluzi štěstí platí závistí a připoutáním, je to konec života a začátek přežívání! A tak vidím, že jste vlastně jen nástroje mé cesty, které mi mají napomoci zbavit se jednoho z významných pout v mém srdci! Podobně i já jsem nástrojem vaším, abyste si něco důležítého uvědomíli, dříve, či později. Jak bych se na vás mohl zlobit, nevědomí? A proto Eliášové: já přijímám a odcházím! A k tomu mi zimní vánek zpívá: Dálky tě volají, čeká tě Alverna! Pán Bůh vám žehnej, buďte v pokoji. Kvítí ticha a samoty lesní poustevny, 1998 Acta Speleohistorica 4/2005 Související články: Některé objevné priority v Moravském krasu na příkladu jeskyní Ponorný hrádek, Soví komín a Barunčina pod Svatými schody.html Plošina Skalka – základní studie o neznámém speleologickém problému jižní části Moravského krasu. Zpráva o speleologickém průzkumu na plošině Skalka za roky 1989 – 2004. Acta Speleohistorica 4/2005, s. 1-70, Brno, duben 2005. (náklad: 160 číslovaných výtisků)  html Objev jeskyně č. 1410A Ponorný Hrádek na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu. Výsledky speleologického studia novodvorských ponorných vod (1989 – 2004). Speleofórum 2005, roč. 24, s.27-35. Praha. Objev jeskyně č. 1410B Soví komín na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu (1994 – 2004). Speleofórum 2005, roč. 24, s.35-40. Praha. |
6.5.2020
Ahoj Same. Nebo Marku.
Drive jsem ti tak rikaval, stejne jako ostatni kluci, tak snad Te toto osloveni nenazlobi.
Davno uz nejeskynarim, ale stale se motam kolem skautu. Moc rad vzpominam na vecery u karbidky na Ponoru, na to, jak si nas, mlade ucha, braval do Netopyrky nebo do Maleho lesiku. Na nocni badaci akce v Ponoru a nahrivani se pak u kamen. Na cviceni kung fu v lese. Moc hezky jsi doplnoval nasi skautskou cestu o vice dobrodruzstvi a byl jsi nam tenkrat velkym vzorem. Pak se nase cesty rozesly, ale vzpominky zustavaji navzdy. Preji Ti vse nejlepsi k Tvym ctvrtecnim narozeninam. Opravdu uprimne Ti preji klid a mir na Tve duchovni ceste. A pevne zdravi.
